ČAS – příběh o mužích, kteří zlepšují své partnerské vztahy

Teprve pozdní odpoledne, ale za okny je už tma?

Ano, v listopadu se šeří brzy odpoledne. Zatahuji tedy žaluzie a v tom si uvědomím, že nastal „čas“. Právě dnes v podvečer otevíráme s dalšími muži opět „Mužský kruh“. Nastal čas se na kruhové sdílení připravit…

Přejdu do obýváku, kde si připravuji drobné rekvizity, pro co největší pohodu. Sedám si do pohodlného křesla a mé oči se samy zavřou. Nic se neděje, jen ticho. Sedím tam v teple a sám, když v tom si všimnu svého vnitřního pocitu. Cítím, jak jsem nervózní. Jak to? Vždyť už jsem prošel tolika kruhy a už několik jsem jich i vedl, tak proč mám teď trému?

Čas pomalu ubíhá dál a stále se nic neděje. V mé hlavě proudí myšlenky typu: „Jaké to dnes večer bude? Kolik nás mužů tu bude? Jsem připravený na sdílení a budu i já sdílet s ostatními?“ Po chvilce se mi podařilo zklidnit svou mysl i obavy z toho, jak to všechno dopadne.

V tom tichu jsem najednou začal vnímat, že se něco děje…

Nic jsem neslyšel, ale měl jsem zvláštní pocit, že jsem možná měl na dvoře rozsvítit ještě jedno světlo, aby chlapi lépe viděli na cestu ke dveřím našeho bytu. Mrknu na hodiny a vidím, že je ještě deset minut čas. Odhodlám se tedy uposlechnout svou intuici a jdu ven, abych světlo rozsvítil. Otevřu dveře a na dvoře vidím návštěvu, která hledá „kudy dovnitř“. Usměju se a společně se přivítáme.

Usedáme do pohovky a pomalu se začínáme seznamovat. My muži to máme jiné než ženy. Když se potkají navzájem si cizí ženy, tak během chvilky najdou společnou řeč a jejich vyprávění nebere konce. Pokud se ale potkají cizí muži, tak se děje něco jiného. My muži jsme od přírody bojovníci a v jistém slova smyslu vnímáme jiného muže jako soupeře. Nemusíme o nic soupeřit a i když o nic nejde, jsme obezřetní, nedůvěřiví vůči druhému a také opatrní.

„Co kdyby přeci jen náhodou…?“

To je jeden z důležitých rozdílů, mezi námi muži a ženami, kterému se dnes věnuje jen malá pozornost.

V bezpečném prostředí našeho vyhřátého obýváku , s šálkem kávy a sklenicí nealko piva, se nám podařilo vytvořit i bezpečný prostor mezi námi. Ledy povolily a my jsme mohli společně přistoupit k „Otevření kruhu“.

Nastalo ticho, ve kterém bylo slyšet jen moje slova, která nás vedla krátkou relaxací k uvědomění si prožívání společného „Času – tady a teď“. Vnímal jsem své tělo a také naprostý klid. Otevřel jsem oči a zadíval se do světla hořící svíčky. Nikdo se nehýbal, každý byl sám v sobě a mlčel. Ticho narušoval jen tikot našich hodin a slastně kvílející meluzína v komíně. Jak se vítr zvedal a utišoval, slyšeli jsme ty líbezné zvuky meluzíny ponořeni do dokonalého prostoru v bezpečí našeho kruhu.

Nevím, jak dlouho jsme tak byli…

Ani já jsem neměl potřebu začít sdílet svůj příběh. Jen jsme seděli a mlčeli. Cítil jsem se tak dobře, že když jsem navnímal impulz ke sdílení, tak se mi moc nechtělo začít už mluvit, ale byl jsem připraven. Tak jsem začal sdílet.

Sám ze sebe jsem byl překvapený, jak hluboká pravda byla z mého srdce vyjevena. I ostatní příběhy, které jsem slyšel, se mě v nějakém jejich aspektu dotýkaly. Dalším krokem bylo, že jsme si každý vytáhli kartu z balíčku karet, které vydal můj mentor – ZDENĚK WEBER  – terapeut a poutník. Nestačili jsme se divit, jak dokonale nám vytažená karta doplnila jednotlivé příběhy, které jsme právě sdíleli. Pro mě to bylo další uvědomění, protože jsem si vytáhl kartu „BLÁZEN“.

Vysvětlil jsem si to jednoduše. „Jen blázen dělá nepředvídatelné věci, nežije podle zažitých konceptů a směje se, kdy se mu zachce. Možná bych měl vystoupit ze své ulity poustevníka, který nemá „čas“ na přátele. Mohl bych si sám pro sebe nastavit nový koncept radosti z toho, že se mohu potkávat a radovat s dalšími lidmi, aniž bych byl nějak omezován.

Celý ten „čas“…

…sdílení nás mužů v našem poradním kruhu byl pro mě velmi silný zážitek, u kterého jsem nevnímal čas, přestože to celé trvalo asi hodinu a půl. Z toho, co jsem slyšel po uzavření kruhu, jsem nebyl jediný, kdo to měl stejně.

Nakonec se naše rozhovory stočily i na bylinky a při placení dobrovolného příspěvku za uspořádání kruhu si návštěva odnášela i pytlík s bylinnou směsí na pročištění jater.

Cítil jsem za dnešní večer obrovskou vděčnost, i když jsem z toho byl na začátku nervózní. Co naplat, jsem muž a my muži to tak prostě máme…

Chtěl bych touto cestou pozvat muže, nahlédnutí na „poradní kruh“, jako na možnost nalezení odpovědí na své otázky sám v sobě.

Proto nahlédni na další podrobnosti ZDE 

Libor Doležel

Průvodce – facilitátor poradních kruhů

Průvodce terapií do pohodového 💗  partnerského vztahu